Od nástupu na první chemoterapii mě dělil přesně týden. Na přemýšlení o tom, do čeho jdu, mi ale moc času nezbývalo. Během čtyř pracovních dnů jsem měla stihnout oběhat šest vyšetření + odběry krve. Obdivuju sestřičky, které během pár minut vše vytelefonovaly a po pár peripetiích se jim podařilo nemožné – naplánovat všechna vyšetření tak, aby byla alespoň zdánlivě časově zvládnutelná. A obdivuju svého manžela – bez jehož taxikářských služeb a znalostí pražských „zkratek“ bych to neměla šanci stihnout…
Mamograf
Jako první vyšetření mě čekal mamograf. Pro ženy po čtyřicítce nic moc zajímavého, pro nás „mladice“ ale vcelku zážitek. Dělá se především proto, že prvotní ultrazvuk není tak přesný. Sice se upřednostňuje, aby tělo nebylo zbytečně vystaveno silnému rentgenovému záření mamografu, když už se ale něco objeví, nastoupí mamograf na řadu hned po ultrazvuku… Tenhle přístroj dle mého názoru za pár let přibyde na seznam „šílených mučících vyšetřovacích nástrojů“. Zvlášť tehdy, když vám před pár dny dělali biopsii a máte prso bolavé i bez toho. Dvě plastové desky, mezi které se prso vkládá (a následně rozmáčkne na lívaneček), by ještě nebyly tak zarážející – to se koneckonců dalo čekat, to se všeobecně ví. Ovšem celkový postoj, který je nutný při vyšetření zaujmout a který zároveň kloubí rameno a vyvrací hlavu… To mi milí páni konstruktéři promiňte (teda nedovedu si představit, že by toto mohlo napadnout ženu…), to se snad dalo vymyslet jinak.
Tak po tomhle chvilkovém mučeníčku, kdy jsem na pár vteřin myslela, že mi ten přístroj to prso rovnou utrhne, to bylo zas v pohodě. Nebudeme to dramatizovat – vydržet se to v klidu dá. No ale příjemné ani pohodlné to teda rozhodně není… Alespoň teď budu vědět, kolik ta bulka přesně měří…
Značení
Značení bulky (protože já tomu nádor z principu neříkám) v mém případě proběhlo hned po mamografu. Když mě paní doktorka na toto vyšetření připravovala, pronesla „tam vám to pěkně vymalují, abychom věděli, jestli se to během chemoterapie zmenšuje…“. Já jsem nad tím upřímně moc nepřemýšlela. Asi mi to evokovalo plastické chirurgy, kteří si fixama po těle malují své postupy. Čekala jsem nějakou laserovou fixu, která ohraničí moji bulku. Ano – zpětně mi to teda smysl moc nedává… Když jsem v ordinaci ulehla a sestra si vyndavala injekce, říkala jsem si, že se asi nějak spletla. A tak jsem se radši zeptala…
„Já jdu ale na značení….“
„No však ano, nejprve vám prs umrtvíme a poté do místa bulky vpíchneme uhlík, aby se nám pěkně obarvila a byla vidět reakce na chemoterapii.“
„Aha. Paní doktorka předtím použila výraz „namalujeme“, tak jsem čekala trochu něco jiného…“
Lišácký úsměv.
No nic. Takže nejdřív lívanečky, teď zas píchání uhlíku. Ok. Dám to. Po vpichu uhlíku mi na prsu přibyly dvě černé tečky a šla jsem domů. Nic moc zážitek, ale nebolelo to. Alespoň jsem zase o trochu moudřejší.
CT hrudníku
„Dobrý den, jsem objednaná na CT hrudníku.“
„No, jenže ono nám CT právě teď nefunguje. Mohla byste přijít jindy?“
No, úplně asi nemohla.
Paní recepční byla naštěstí dobrá duše a snažila se vytelefonovat vše, co šlo. Nakonec jsme se domluvily, že jakmile CT zprovozní, zavolá, a my budeme moci dorazit kdykoliv to půjde… Naštěstí se vše vměstnalo do už tak nabitého programu…
CT nejspíš vyhrálo soutěž o nejmíň oblíbené vyšetření:
- Musí se tam nalačno.
- Pije se litr nedobré tekutiny. (je to prostě hořký, ale tak mohlo by to být horší)
- Pak se dlouho čeká a nesmí se čůrat!
- Pak zavedou do žíly kanylu.
- Člověk si lehne na záda a přes něj jezdí malý tunýlek.
- Při vyšetření se tělem prolévá horko a je to prostě divný…
- Po vyšetření musí zůstat kanyla půl hodiny v ruce… (proč?!?)
Nebylo to nijak bolestivé, ale prostě mě to strašně nebavilo.
Scintigrafie kostí
Tohle bylo vyšetření s nejvíc otazníky… Sice jsem ani na žádném z předchozích nikdy nebyla, ale tohle bylo jediné, o kterém jsem ani nikdy neslyšela. Navíc fakt, že nesmím být minimálně 24 hodin v kontaktu s malými dětmi a těhotnými znělo docela děsivě. Nejděsivější na tom celém byl ale nástup na 7:00 a dlouhé čekání. Po vyplnění všemožných dotazníků jsem dostala do ruky injekci s kontrastní látkou. Pak následovalo dvouhodinové čekání, až zafunguje… Žádná nedobrá tekutina, žádná kanyla, dokonce můžu v klidu jíst, vyčůrat se a jde se. Podobně jako u CT člověk leží na zádech a přístroj kolem něj obíhá. Pro klaustrofobiky trochu nepříjemně těsně okolo těla, což je především u hlavy, kdy se desky přístroje téměř dotýkají nosu, dost nepohodlné. Vyšetření nebylo tak hrozivé, jak se zprvu zdálo a nic na něm nebolelo…
Genetika
Genetické vyšetření je asi ze všech „nejzábavnější“. Po dvaceti minutovém rozhovoru na téma rodinné anamnézy a vykreslování stromu rodiny následuje rychlý odběr krve a může se jít domů 🙂 Za to na výsledek si člověk počká minimálně měsíc…
Echo
Vyšetření srdce, kterému předchází EKG, probíhá v podstatě jako ultrazvuk. Nic při něm nebolí a je rychle hotové 🙂
„Vypnutí“ vaječníků
Zoladex. Injekce, která vaječníky na nezbytnou dobu uspí, aby se chemoterapií neponičily. Díky ní snad nebude v budoucnu problém otěhotnět. Vcelku velká injekce se píchá do břišního špíčku. Je lepší se na to nedívat. Cvakne to a je to. Žádná hrůza a za 28 dní zas…
Uf. Všechno hotové. Teď už jen odběry krve den před chemoterapií a týden po ní. Ty se dělají pokaždé pro kontrolu krevního obrazu, hlavně kvůli množství červených a bílých krvinek, které chemoterapie ničí…
Dost bylo teorie – a teď už praxe…