Před první chemoterapií jsem byla nervózní i zvědavá zároveň. Co se vlastně bude dít? Jak to vůbec probíhá? Jak dlouho tam budu? Co se mnou budou dělat? Budu tam sama? Všichni víme, že existuje nějaká chemoterapie, ale co je to ve skutečnosti?
Snažila jsem se, aby zvědavost nervozitu přebila…
V půl osmé jsem se měla hlásit na tzv. stacionáři. Se svačinou, termoskou s čajem, hřebenem, dvěma ručníky, a teplákovou soupravou. Vešla jsem do sesterny, kde mě vítaly tři usměvavé sestřičky. Nikdy dřív jsem tak milé sestry neviděla. Věřím, že jsou to aspoň zčásti andělé. Zavedly mě do vedlejší místnosti s pěti lůžky.
„Vyberte si, kde chcete ležet, dnes tu výjimečně budete sama, obvykle bývá plno.“
Převlékla jsem se do tepláků a mikiny, vybalila sváču na stolek a šla si namočit vlasy. Rozhodla jsem se totiž vyzkoušet chladicí čepici, která by měla zabránit ztrátě vlasů a omezit jejich vypadávání. Na dalších chemoterapiích jsem poté potkávala ženy z celé republiky, které kvůli čepici jezdily do Prahy. Obdivovala jsem je. Po pár chemoterapiích jsem měla pocit, že bych v autobuse nezvládla ani pár stanic. A zatímco mě můj manžel vždycky do půl hodiny dopravil domů, některé “kolegyně” čekala několikahodinová cesta, klidně i vlakem…
Chladící čepice se nasazuje na mokré vlasy, během několika desítek minut ochladí hlavu až na 2,5 stupně. Díky tomu se sníží průtok krve v hlavě a nepronikne do ní tolik látek z chemoterapie, které vypadávání vlasů způsobují. Zní to strašně a ve skutečnosti je to opravdu velice nepříjemné. I když bylo horké léto, ležela jsem v přehřáté místnosti pod dekou, aby mi nebyla zima. Je to jako se vším – někdo to zvládá lépe, někdo hůř, pro mnoho žen je to ale víc protivné než celá chemoterapie. Čepice je záludná také v tom, že musí chladit zhruba hodinu před chemoterapií a hodinu po ní – takže se jinak zhruba dvouhodinová procedura protáhne na celé dopoledne.
Každý večer před chemoterapií mě čekalo mytí hlavy přírodním šamponem bez chemikálií, žádná tužidla, laky, vlasy nechat jen samovolně proschnout, aby čepice mohla dobře fungovat. Po příchodu na chemoterapii pak vlasy znovu namočit, rozčesat širokým hřebenem a zbytek už byl na sestrách. Nasadit gumovou čapku, která připomíná staré čepice na koupání a přes ní pak takový neoprenový obal. Vše se zapojí přes šňůry do přístroje, který začne čepici chladit… Chvíli to studí, chvíli to bolí – no zkuste si představit, že hlavu strkáte do mrazáku. Chvilku fajn, pak už nic moc…Čepice se chvíli nechá působit a přichází na řadu chemoterapie. Zavádí se kapačkou, která se nejčastěji píchne do žíly na zápěstí. Po několika chemoterapiích moje žíly začaly značně trpět. Existují ale cesty, jak se snažit žíly držet v kondici a i když problém úplně nevyřeší, určitě nejsou k zahození …
Po dobu asi dvou hodin do těla proudí léčivá látka (Říkám si léčivá! Jsem tam přece od toho, abych byla zdravá, stěžovat si na to, že do mě proudí hnusy, není zkrátka na místě…). Po té se kanyla vypojí a jako společnice zůstává chladící čepice. Pak už samozřejmě odpočítávám minuty do konce. Začíná mě to hodně nebavit… Čekání ale zpříjemňuje povídání s ostatními pacientkami, relaxační knížka a někdy se člověku podaří i na chvilku zavřít oči.
Ke svačině mi často bodlo něco slaného, na sladké jsem chuť neměla. Ideálně chleba se šunkou a později mi můj muž začal vozit kuřecí vývar. To mi dělalo moc dobře… Pití jsem se snažila omezit, protože jinak člověk furt běhá na záchod 🙂 Začala jsem na doporučeném čaji, který jsem ale později vyměnila za obyčejnou vodu, protože kombinace zmrzlé hlavy a horkého čaje se pro mě nakonec ukázala jako ne úplně příjemná. Dělaly mi dobře i mentolové bonbony, které tak trochu přebily nepříjemný pocit a “vůni” nemocničních přístrojů, která mi po pár terapiích doslova lezla krkem.
Každá žena to měla vskutku jinak, jedna chemoterapie zvládala stále lépe, jiná stále hůře. Moje tělo se jim začalo bránit zhruba v půlce léčby. I když jsem se snažila sebevíc, myslela pozitivně a přesvědčovala sama sebe, že je to pro mé dobro, tělo si dělalo, co chtělo. Bránilo se jehlám, kanylám i chladící čepici, všechno mě bolelo mnohem víc, než ze začátku. Psychika je mocná čarodějka. A pevně věřím tomu, že čím více v klidu svou léčbu přijmu, tím snadněji ji budu zvládat.