Byl to jen krátký odběr krve. Na výsledky genetických testů jsem ale čekala šest týdnů. Další z mezníků, kdy jsem si říkala: tak, teď už se to zlomí, teď už jen dobré zprávy.
Nezlomilo.
Přesto, že se v naší rodině nádorová onemocnění nevyskytla, mi diagnostikovali mutaci genu BRCA 2.
Mutaci BRCA 1 má Angelina, já jsem teda dvojka. Ano, kolikrát jsem si říkala: “být tak jako Angelina”… Ale tohle jsem tím teda rozhodně nemyslela. (bacha na to, co si přejete…)
Tahle mutace má u žen za následek až 85% riziko nádorů prsů, s vysokou pravděpodobností návratu, riziko nádorů vaječníků a vyšší rizika dalších nádorových onemocnění. No a co teď?
Doporučení k odstranění obou prsů, později i vaječníků, optimálně dodržovat zdravý životní styl bez stresu, zbytečných chemikálií, připáleného tuku a slunečního záření. Do toho samozřejmě zjišťování, kdo z rodiny to podědil společně se mnou.
Asi můj první opravdu velký pláč od prvotního stanovení diagnózy…strach a lítost.
Spousta žen říká, že nejhorší na rakovině je ta ztráta vlasů. Pro jiné je to ztráta prsů. Jediné, o co tady ale skutečně běží, je prostě život. A tak udělám všechno pro to, abych ta šílená procenta a pravděpodobnosti snížila co nejvíc to půjde.